close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VÍTEJTE NA MÉM BLOGU SPISOVATELSTVÍ AMATÉRA.
PRO INFORMACE OČ SE JEDNÁ ZAJDĚTE PROSÍM DO PROFILU.

Prvotina II. část

23. února 2016 v 3:12 | Introvert čili já
Druhá část mé ukázky.



Po několika minutách se pán v obleku postaví, vypne své PGD, nasazuje si klobouk a jde k pultu za Jendou, aby zaplatil svůj účet. Musím se podívat, kam půjde! Jestli nasedne do jedné z těch X dvacet dvojek, tak jsem se mýlil a veškeré mé úvahy se rozplynou jako pára nad hrncem s vroucí vodou. Nasoukám do sebe poslední sousto toho lahodného hamburgeru, zapiji ho lokem kávy a vystartuji od stolu. Projdu kousek od záhadného muže, který zrovna směřuje k východu. Opravdu nenápadné Martine, z tebe asi agent nikdy nebude! Spěchám k pultu a přikládám kartu ke skeneru "Skenuji DNA …" teď mě tak napadá, proč jsem si neposlechl, co hlásil skener, když záhadný muž platil " … děkujeme za váš nákup, přejeme hezký den". Rychle dávám kartu do svého pouzdra a vkládám jej do zadní kapsy u kalhot, když vidím, jak se na mě Jenda tázavě dívá. "Co je to s tebou?" říká, ale já ho jen odbydu "Ale nic, tak zas v pondělí jo?" a pospíchám ke dveřím. Když vyběhnu na ulici, zjišťuji, že lidí je tu o dost méně a chodník je o něco lépe průchozí. Rozhlížím se, jak se dá, ale nikde ho nevidím. Už chci vykročit, ale u nohy vidím malý leták. Když jej zvednu, vidím, že to je jen jeden z těch náborových letáků do planetární obrany. Divím se, že na to někdo skočí, prý PŘIDEJTE SE K PLANETÁRNÍ OBRANĚ JEŠTĚ DNES A OCHRAŇTE SVOU PLANETU! Před kým bych jí měl chránit? Válka tu nebyla už desítky let! Obloha se zatahovala a vypadalo to na bouřku. Možná bude jen pršet. No vrátím se zpět do obchodu, už mám jen pět minut přestávku.

Po návratu do obchodu se už ani nezajímám o to, co dělají ti dva a jdu rovnou k regálu s televizory. Jen tak tam stojím opřený o sloup a pořád přemýšlím, kdo to asi tak mohl být, ani jsem si nevšímal, jestli je v obchodě nějaký zákazník, ale nejspíš ne, protože Casanova zrovna rozesmál naší koroptvičku, takže jsem mohl klidně stát dál a nestarat se. Třeba to byl jen úředník z Úřadu kontroly, ti přeci jezdí do všech koutů království, aby kontrolovali podnikatele a jejich obchody. A proč se vlastně náš stát jmenuje království, když poslední král na tomhle území byl někdy v roce devatenáct set? Ale vždyť je to jedno, ať se ten stát jmenuje třeba Spojené království nicnedělání. Na názvu dnes přeci nesejde.


"Haló ... Martine! Vstávej! Máš tu zákazníka!" křičí na mě koroptvička. Skoro jako bych se probral z nějakého transu. Letmo jsem se poohlédl po hodinách a ty ukazovaly za dvanáct minut čtyři. Je to možný? To jsem tam stál tak dlouho? Nebo se ty hodiny zas rozbili?
"Dobrý den, já bych si chtěl pořídit nový televizor" chraplavě povídá můj pravděpodobně poslední zákazník. Mladší pán v hnědém obleku a s hnědým kufříkem. Vždyť to říkám, všichni jsou si až moc podobný. Měl krátké světle hnědé vlasy, vysoké čelo a měl takový zvláštně malý nos, na kterém seděly pěkné brýle s červenou obručí. Ale no tak, to vím i já, že se nehodí ke hnědému obleku a to jsem na módu úplně levej. "Dobře pane, pojďte semnou. Tady je naše aktuální nabídka televizorů" jasná střední třída, jako já. Na výběr má celkem tři televizory, tohle bude snadný, protože jsou úplně stejný. "Tak tohle je Europa 3.1, má tenký rám, ocelový podstavec, matně bílá, černá nebo červená barva, dobré podání barev díky poslední technologii zobrazování a standardní konektory pro připojení kabelové televize, přehrávače i zesilovače" ... no jo poslední zobrazovací technologie. Ta je ale poslední už z roku 2025! Inženýři vyvinuli technologii, která zobrazuje barvy prostě realisticky a mezi nízkou, střední a nejvyšší třídou se televizory liší akorát nastaveným jasem obrazu. Jakékoliv rozebírání a upravování přístrojů je zakázáno pod trestem vězení a tudíž si to nikdo nedovolí, ale všem je jasné, že je to kvůli tomu, že by lidi viděli akorát šest a dvacet let starou technologii. A vůbec, v tom roce se zastavil vývoj, jakékoliv zábavní technologie. Pán se usmívá, takže má asi vybráno. Vyberete si televizor, který vám sice slouží do konce jeho života, díky vypilovaným konstrukcím a výrobním procesům, ale ta vášeň z nové věci se už vytratila. "Tak já bych si vzal ten bílý tedy".


"Výborně. Běžte támhle za naší slečnou prodavačkou a ona vám vše zařídí. Děkuji za váš nákup a mějte se hezky." Usmívám se. No jo já se usmívám! To bude asi zarytý reflex z téhle práce. Koukám se na hodiny a ono je za osm minut konec směny. Vynikající pocit. Pocit jako když jste dvanácti letý školák na poslední páteční hodině a jen odpočítáváte každou sekundu a každou minutu, než konečně zazvoní. A mě právě zazvonilo, jdu rovnou do šatny, stejně už nikdo nepřijde. Pan Casanova ještě prohazuje vtípky se zákazníkem v tandemu s usmívající se koroptvičkou. Tak utíkám do šatny, rvu ze sebe ty strašný přiléhavý hadry a navlíkám si své bílé tričko, tmavě hnědé kalhoty a své boty značky Evropský svaz nicnedělání a jdu. Při odchodu ze šatny narazím na ni. "Kam tak letíš?" ptá se Daniela a nadhazuje její zvídavý obličej. "To ti bohužel nemohu říct. Uvidíme se v pondělí Danielko a užij si víkend" a nadhazuji vřelý úsměv. Alespoň budeš mít o čem přemýšlet, až si budeš převlékat oblečení na to své neskutečně pohledné tělo. Ta mě mučí. Jdu rychlou chůzí kolem Dominika, který je ke mně zády a zrovna něco vypisuje. Uf! Otvírají se dveře a já si připadám jako lovec pokladů co po své ubíjející cestě plné nástrah a bolesti spatří svůj vytoužený poklad. "Děkujeme za váš nákup a přejeme vám hezký den." Ale zmlkni! Stojím před odchodem a koukám na své nevinně vypadající autíčko. Už jen pár okamžiků a jsem doma!

Cestou domů jsem opět přemýšlel nad tím panem záhadným. Nevím proč, stejně je to bezúčelné a ani jsem nepotřeboval zakrýt jiné myšlenky. To mi určitě nedá spát. Při cestě jsem dokonce minul pohled na naši krásnou zelenou alej a dokonce jsem ani nepostřehl, že by vůbec byla nějaká bouřka ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beatum beatum | 24. února 2016 v 21:12 | Reagovat

Páni!
Jestli tvrdíš, že o psaní nic nevíš, pleteš se.
Už se těším na další díl! :)
P.S. Tipuju, že chlápek v černém obleku bude časem důležitější, než je teď.

2 Introvert čili já Introvert čili já | E-mail | 24. února 2016 v 22:16 | Reagovat

Ahoj, děkuji ti za komentář. No vážně nevím, vlastně píšu tak jak mě to zrovna napadá. Ale inspiraci jsem měl to ano :-) No já doufám, že bude, ale stále nemůžu přijít na to jaké by to pokračování mělo být :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama